V lednu 2017 přihlásila do projektu Kolektiv mladých hasičů do ankety Dobrovolní hasiči roku 2017. Stačilo poslat příběh, neboli projekt, a ejhle jsme tam. Dostali jsme pozvánku na každoroční udílení Dobrovolný hasič roku 2017. Kdo pojede? No samozřejmě samotní aktéři krásného příběhu. Zde přinášíme přímě znění projektu.
Věnuje se dětem již od roku 1999, a přesto nebyl nikdy o ceněn. Luděk je přísný, ale spravedlivý. Některé děti, nejvíce okolo 10 let, přestanou, chodí t mezi hasiče, ale po roce či dvou se vrátí. Ví, že je mezi námi fajn, a že jsme skvělá parta. A ne jevíc nás potěšilo, že nejvíce aktivní byly právě tyto děti. Které v uvozovkách zlob í, ale když se potřebuje zabrat, tak zapomenou na zlobení a pracují víc než dospělý. Bylo také fajn, že se účastnily i ,,Luďkovy „děti, která ý je dnes už 25 a více let. Vedoucí mládeže spolu se zásahovou jednotkou se domluvili na programu akce. Děti s i zkoušely, co budou dělat. V jakém pořadí přijdou a co bude následovat. Bylo domluveno, že nejdřív přijde velitel zásahové jednotky a s ním vedoucí mládeže a děti. Oslavenec si vyslechne vtipně upravený životopis a jeho cestu hasičinou. Poté bud e plnit několik dopředu připravených úkolů. N nejdříve má určit a zavázat uzly. Pak poznat topografické značky. Motat hadici na čas. A nakonec jako hřeb večera, bude založen menší požár, ke kterému se dostaví zbylí účastníci zásahové jednotky s ručním hasícím přístrojem. Oslavenec má za pomocí dětí oheň uhasit. Po vyhodnocen í celé akce velitelem, započne volná zábava. D děti tančily se svým vedoucím na píseň ,,Hasička“
Cílová skupina
Projekt byl určen pro jednu osobu. Našeho vedoucího Luďka. Někdy měl více dětí í, někdy málo, ale nevzdal to. Chtěli jsme mu, my všichni za děti poděkovat, protože to z dospělých nikdy nikdo neudělal. Luděk se věnuje své práci již 18 let. Někdy je dětí více, někdy méně. Někdy se daří, jindy ne, ale je to je ho život. Zvolil si tuhle náročnou cestu vychovat novou gene raci. A daří se mu, jeden z jeho dětí je profesionální hasič, další je člen zásahové jednotky a dvě jeho děti studují bezpečnostní inženýrství na VŠ. Hasičskému sportu se věnuje i několik již dospělých, kteří běhají jako muži a ženy.
Den D a hodina H nastala. Aniž by tušil, přišla do sálu KD ve Strahovicích zásahová jednotka a děti. Luděk se měl posadit doprostřed sálu a byla mu řečeno co je zač. A co si o něm myslíme. Pak byl vyzván, aby uvázal uzly, které samozřejmě neumí, ale na lodní lano se to špatně váže. Topografické značky mu také moc nešly. Hadici ovšem namotal vzorně a rychle. Byl tak zabrán do motání, že s i nevšiml, že začalo hořet. Až když se ozvala siréna, tak zpozorněl, ale to už tady byla zásahová jednotka s ručním hasicím přístrojem a Luděk hasil. Po vyhodnocení celé akce započala volná zábava. Děti tančily se svým vedoucím na píseň ,,Hasička“.
Myslím, že byl velice dojatý, už jen tím, kolik přišlo dětí. Protože máme děti ze čtyř obcí a tudíž na tuto akci, ve večerních hodinách je musely přivézt rodiče.
